Teď se noří do studené vody každý druhý. Je to skvělý prostředek pro zvládání stresu, posílení imunity, posílení celého organismu či zlepšení svého dechu.
Já sama jsem s otužováním začala před třemi lety. Vlastně mě k němu nějak přirozeně táhlo už mnohem dříve. Ač jsem člověk, co miluje teplo a horkou vanu, tak jsem cítila, že moje duše i moje tělo potřebuje zažít ten výstup z komfortní zóny. Zažít si, naprosto vědomě a kontrolovaně, jaké to je vystavit své tělo chladu, stresu a neznámému prostředí.
Můj první kontakt se studenou vodou byl asi v říjnu, kdy mě kamarád přesvědčil, ať jdu s ním do řeky. Říkala jsem si, že teď přišel ten čas a prostě se překonám. Každopádně jsem neměla v plánu si namočit více než nohy těsně nad koleny 🙂 Nakonec to však dopadlo tak, že když jsem byla ve vodě po ty kolena, tak mi kamarád řekl, no a teď si dřepni. Tak jsem si bez přemýšlení dřepla. A bylo to. Byla jsem celá až po krk ve vodě.
Fííha. Já sedím v hodně studené vodě a žiju.
Co se to děje? Můžu dýchat? Jak dlouho tady mám takhle dřepět? Nechávám se vést. Prodýchávám sílu toho okamžiku. Prodýchávám tu studenou sílu vody, která mi tlačí na hrudník a brání mi se v klidu nadechnout. Ještě pár vteřin. A stačí. Vybíhám z vody a balím se do ručníku. „Nee to nemůžeš“, napomíná mě kamarád. „Musíš se zahřát cvičením. Skákej!“ Fajn, tak skáču. Skáču skákacího panáka mokrá, v plavkách, na břehu řeky Jizery v 8 ráno, v říjnu. Připadám si jako ten největší blázen na světě.
Ale mně se to líbí!
Tím začala moje posedlost. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem jít do studenější vody. Na delší čas. Chtěla jsem s sebou strhnout co nejvíc lidí, protože to je něco tak úžasnýho, už jste o tom slyšeli? Ne? No tak to musíte jít se mnou a zažijete něco nepopsatelnýho!
Zjišťovala jsem si více a více informací. Četla knihy, chodila na workshopy o otužování. Zjistila jsem, jak moc velkou roli v celém procesu hraje dech. Buď můžete dýchat zběsile jako asi nejznámější propagátor otužování Wim Hof a tím stimulovat produkci adrenalinu a kortizolu. To jsou hormony, které nás vlastně v této situaci ochraňují. Chrání naše tělo před působením chladu.
Nebo můžete dýchat klidně, zhluboka s prodlouženou výdechovou fází. Čímž naopak tělo zklidníte, dostanete ho do tzv. parasympatiku, což je větev nervového systému, která je zodpovědná za náš klid a relaxaci. Tato metoda mě osobně vyhovovala víc. Ještě před vstupem do vody se začít prodýchavat. Hluboký nádech nosem a dlouhý výdech pusou. S nádechem se ponořit. Chvíli zadržet dech. A výdech.
Jak říkám, byla jsem z celého toho otužování celá nadšená. Poprvé jsem vlezla do ledu. To byl zážitek. Miluji ten pocit, jak máte v hlavě naprosto vymeteno, když dřepíte v té studené vodě. Nejde myslet na nic jiného, než jak moc to studí a na to jak dýchat. Všechno co se zdálo během dne důležité, abych tomu věnovala svou pozornost, najednou bylo pryč. V hlavě je pusto a prázdno. Nádherný pocit. Kolikrát za den ho zažijete, že? Miluju i to, jak člověk vyjde z vody a nejradši by samou láskou všechny zlíbal a objímal. Endrofiny stříkají široko daleko. Prostě pecka.
Každopádně mi časem, díky mému tělu a jeho pozorování, začalo docházet, že otužování není jen to skvělé. A aktuálně to pro mě není to pravé. Začaly se mi objevovat různé zdravotní problémy. Nejdříve jsem se je snažila ignorovat, ale později už přehlížet nešly.
Otužování je stres.
Došlo mi, že otužování není pro každého. Otužování je totiž forma stresu. Pro někoho je to stres malý a příjemný, tzv. hormetický stres. Tento stres naše tělo posiluje. Dělá ho silnější a odolnější. Každopádně pro mě v tu dobu to byl už stres přes čáru. Potýkala jsem se stresem fyzickým (dřela jsem neúměrně svoje tělo, aby vypadalo tak jak si přeji), k tomu držení nízkého energetického příjmu. Dále i se stresem psychickým, který jsem si způsobovala čistě jen já sama – všichni to znáte. Přespříliš velký tlak na sebe sama, perfekcionismus, syndrom hodné holky, co neřekne nikomu ne a chce se všem zavděčit.
Bylo toho zkrátka více, co chtělo v tu chvíli pořešit, ale neřešila jsem to. Proto tato forma stresu navíc už nebyla pro mé tělo únosná a tělo řeklo dost. Dost říká tělo vždy projevem nějaké nemoci.
Proto pokud jste např. žena, která má náročné zaměstnání, doma na ní čekají dvě děti, o které se musí postarat, sama má spoustu koníčků. Cítíte se často unavená, nevyspalá. Zažíváte často stres nebo se cítíte být neustále pod tlakem a v chronickém stresu. Tak jistě otužování zvažte. Nemuselo by to pro vás být vhodné. Protože to co je vhodné pro jednoho nemusí být stejně super pro druhého.
Začněte zlehka.
Každý jsme originál a na každého bude ponor do studené vody působit jinak. Proto není nutné hned skákat do zamrzlé řeky, ale můžete své tělo otužovat mnohem šetrněji. Např. studeným sprchováním. Po horké sprše si na pár vteřin pusťte studenou. Nebo si dejte o jednu vrstvu oblečení méně, než jste zvyklí. Když přichází podzim, tak začněte s nabalováním vrstev pomaleji a postupně. Nenabalte se hned jako cibule v první chladnější den po létě. Projděte se aspoň pár metrů bosky v trávě nebo po sněhu.
Všechno toto lze považovat za otužování a není žádná ostuda, že nejdete do ledového jezírka, jako vaši kamarádi a idolové na sociálních sítích.
Přeji vám spoustu krásných zážitků, ať je to ve studené vodě či horké vaně 🙂
Vaše Míša
Jsem nadšenec do zdravého životního stylu a celostního přístupu k člověku. Specializuji se na výživové poradenství s přesahem. Učím lidi nejenom, jak se správně stravovat, aby žili v souladu se svým tělem. Pomáhám jim změnit jejich každodenní návyky v životě tak, aby zlepšili své zdraví, cítili se ve svém těle lépe, byli sami se sebou v harmonii a díky tomu tak žili zdravější a spokojenější život.
Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.